Zdravotní sestra drží v rukou umírajícího novorozence. To, co napsala na internet, dodává sílu a… vhání slzy do očí

Marie Škultétová je jednou z těch profesionálních ošetřovatelek, které do své práce vkládají celé srdce. Mladá dívka si uvědomuje, že její povolání není vždy dostatečně oceněno …

Nemnoho lidí ví, s jako bolestnými (ale také i radostnými!) Událostmi je spojena práce na oddělení intenzivní péče. Z tohoto důvodu Marie zveřejnila na Facebooku, pochopitelně se souhlasem matky dítěte, snímek s mrtvým svěřencům, který navždy zůstane v její paměti …

Téměř všichni vědí, že jsem zdravotní sestra, která se stará o novorozence na oddělení intenzivní péče. Mnoho lidí si bohužel myslí, že jediné, co dělám, je krmení a kolíbání předčasně narozených dětí … Jenže moje práce vyžaduje mnohem více.

Starám o předčasně narozené děti, aby mohli žít bez moderní medicíny.

Celou dobu kontroluji, zda se jim vede dobře, podávám jim léky a dělám vyšetření.

Učím nezkušené otců, jak se vyměňují plenky.

Pokládám malého prcka, který je připojen k složitým přístrojům s trubičkami, na prsa matky a pomáhám jí, když ještě nemá sílu, aby své dítě udržela.

To já dodávám sílu a naději čerstvé matce, která v podstatě ještě nic neví …
Současně s rodiči se raduji z každého malého úspěchu, ať už je to odstranění další trubičky nebo dobrých krevních výsledků.

Nesmírně se raduji, když se po několika měsících zápasu rodiče mohou mohou vrátit domů se svým dítětem v náručí.

Jsem svědkem zázraků, ale i vidím tragédie těžko popsatelné slovy.

Pomáhám oživovat malinké děti, když jejich srdíčka nechtějí dále pracovat.

Stále se trápím otázkami, co jsme mohli udělat jinak, abychom mohli dítě zachránit …

To já odevzdávám miminka rodičům, aby v jejich náručí mohla strávit poslední minuty života, kdy je medicína bezmocná.

To já jim podávám léky, aby odchod nebyl bolestivý.

Pomáhám uplakaným rodičům dělat sádrové odlitky na památku po jejich dětech.

Snažím se, jak mohu, pomoci rodičům uchovat si pěkné vzpomínky na jejich miminko … To jsou chvíle, kdy se slzy prolínají s úsměvem.

Stojím vedle rodičů, když se loučí s milovaným dítětem.

Stává se mi, že pláču už v autě, ve sprše nebo těsně před odchodem z domova do práce.
Naštěstí nacházím podporu u svých kolegyň, jiných zdravotních sester. Mám radost z toho, že v těžkých chvílích jsou se mnou a že mohu počítat s jejich moudrostí a oddaností.

Moje práce obnáší mnohem víc, než by se mohlo zdát.

Marie připojila tato slova k fotografii chlapečka, o kterého všichni tolik bojovali, ale jehož se jim nepodařilo zachránit. Pamatujme na to, že se zdravotní sestry den co den potýkají s nepředstavitelnou bolestí. Važme si jejich práce.